Druhá světová válka na pardubickém letišti

V rámci rozmisťování svých leteckých jednotek musela Luftwaffe zohledňovat (a vylepšovat) parametry letišť podle toho, jakým typem letounů daná jednotka disponovala. V tabulce níže jsou uvedeny minimální požadavky na rozměry VPD a pojížděcích drah dle provozovaných typů.

Typ letadel	VPD (délka/šířka v metrech)	Pojížděcí dráha (šířka v metrech)
Bf-109, Fw 190, Ju-87	1.000 / 40	8
He-111, Ju-88	1.200 / 50	12
Me-262 (Jagd)	1.500 / 50	12
Do-17, Me-410	1.600 / 50	12
Me-262 (Kampf)	1.800 / 50	12
He-177, Ju-290	1.800 / 60	12 - 18

Brzy po 15.3. byla na letišti dislokována II./ZG141 vyzbrojená Bf-109D (velitel Hptm. Günther Reinecke). (Podle jiných zdrojů ([1]) zde byla dislokována III/JG132, ale ta v té době už neexistovala a byla už 1.11.1938 transformována do II./JG141 a z ní se k 1.1.1939 stala II./ZG141, tj. jednotka těžkých stíhačů (Zerstörer)). 1.5.1939 následně přesunuta do Olomouce a přečíslována na I./ZG76.

Existuje fotografie, na níž příslušníci II./ZG141 v Pardubicích pózují před Avií B-534.266 (Kód H6) ze stavu 34. stíhací letky Leteckého pluku 1 T.G.M. Dochovalý vrak tohoto stroje se stal základem repliky, která dnes stojí v Kbelích.
Dále v Luftwaffe im Focus 9/2006, na straně 7 se nacházejí dvě fotografie. Na první je vyfocen Bf-109D "bílá 4" ze stavu 4./ZG141, na druhé je detail na znak pod kabinou jiného letounu. V popiskách k fotografiím bohužel není napsáno, odkud to foto je, nebo ze kterého je dne.
Vzhledem k tomu, že ZG141 existovala jen od 1.1.1938 do 1.5.1939, že po okupaci až do 1.5.1939 byla dislokována v Pardubicích a dále díky tomu, že v popiskách k fotografiím se píše, že tento znak se začal používat až na jaře 1939, je podle mého názoru relativně velká šance, že pokud nejsou tyto fotografie přímo z pardubického letiště, tak mohu předpokládat, že "bílá 4" se v tomto stavu na letišti v Pardubicích vyskytovala.

Přesně řečeno, nemůžeme o těchto dvou Bf-109D-1, zobrazených na těchto fotografiích, mluvit jako o stíhačích, protože náleží do stavu 4./ZG 141. Tato Staffel byla součástí II./ZG 141, která vznikla jako stíhací jednotka. Byla zformována 1.7.1938 v Jütborg - Dammu jako III./JG 132. 1.11.1938 byla přejmenována na II./ZG 141 a stala se jednotkou těžkých stíhačů (Zerstörer). Nebylo to naposledy, co byla tato jednotka přejmenována, 1.5.1939 se změnila na I./ZG 76. Brzo poté byla vybavena letouny Bf110.
Náš snímek ukazuje stroj 4./ZG141 a poskytuje první pohled zblízka na emblém letky, který byl doposud popisován velmi zjednodušeně. Znak sestával z bílého griffona v červeném poli ohraničeném bílou linkou. Je zajímavé, že tato linka byla na stroji na další fotografii přemalována kamuflážní barvou. Pokud je známo, letka aplikovala tyto znaky na oba boku letadel od jara 1939.
Letce do konce roku 1938 velel známý operní zpěvák 30-tých let a bývalý pilot z první světové války Hptm. Karl Hammes, který 6.9.1939 padnul u Waršavy už jako velitel 1./ZG 1 (Bf110 2N+IH). Ve funkci velitele 4./ZG 141 ho nahradil Hptm.Pape.

24.8.1940 se Pionier-Ersatz-Bataillon 5 vrátil zpět do Ulmu.
Od 27.9.1940 působil v Pardubicích Pionier-Ersatz-Bataillon 1, byl sem přeunut z Königsbergu (Wehrkreis I).

Někdy v průběhu roku se z Oggau u Eisenstadtu do Pardubic přemístil Flak-Ersatz-Abteilung 99. Bližší termín není znám.

16.7.1941 byl Pionier-Ersatz-Bataillon 1 přesunut z Pardubic zpět do Königsbergu (Wehrkreis I).

22.1.1942 nařídil pardubický vrchní zemský rada (Oberlanderat) zřízení místního velitelství protiletecké obrany v Pardubich. Zpočátku šlo převážně o meteorologická hlášení, první letecký poplach je v deníku velitelství uveden 26.3.1942. Od té doby byly zaznamenávány přelety jednotlivých letounů nebo menších skupin letadel RAF.

1.7.1942 byl Flak-Ersatz-Abteilung 99 přeměněn a přejmenován, jeho část byla redislokována a v Pardubicích zůstal jednotka pod novým označením - Leichte Flak-Ersatz-Abteilung 99.

Od 1.11. 1942 byl v Pardubicích dislokován také Infanterie-Ersatz-Bataillon 72, který sem byl přesunut z posádky Karlovy Vary - Dvory (Karlsbad-Maierhöfen). 7.11.1942 byl přejmenován na Grenadier-Ersatz-Bataillon 72 (je jisté, že ten tu působil nejméně ještě v červnu 1943). Podle některých zdrojů Grenadier-Ersatz-Bataillon 72 zůstal v Pardubicích až do dubna 1945, kdy byl mobilizován a zapojil se do bojů v Protektorátu.

V noci z 24. na 25.10.1942 došlo k prvnímu náletu na Pardubice, konkrétně na pardubické letiště.

Ročníku 1943-1944 německé fotbalové ligy se účastnil i tým Luftwaffen SV Pardubitz. Spolu s týmy Luftwaffen SV Prag-Gbell, NTSG Budweis, SG Prag, SG Studentenkompanie Prag a Luftwaffen SV Königgrätz tvořili Gruppe Böhmen pod GAU BÖHMEN-MÄHREN. Žádné výsledky se bohužel nedochovaly.

25.1.1944 ukončila svou činnost letecká škola FFS (A) 32 Pardubitz a její zbytky se přesunuly pod FFS (A) 9.
Od konce ledna začala naopak v Pardubicích působit podstatná část Schlachtgeschwader 151.

Od 15. května se začali na pardubickém letišti přeškolovat piloti frontové SG 3 Pardubice se staly cílem spojeneckého bombardování v době, kdy vypukla "válka o benzín".
V Pardubicích sídlila rafinerie firmy David Fanto (zvaná "fantovka"), která spolu se svou pobočkou v Bohumíně ročně vyprodukovala více než 32.000 tun benzínu. Vzhledem k tomu, že město bylo navíc důležitým dopravním uzlem a že se ve městě nacházelo letiště, na němž Luftwaffe soustředila v roce 1944 značnou sílu převážně bitevních jednotek (ať nastálo dislokovaných, nebo právě se přeškolujících), bylo jen otázkou času, kdy se nad městem objeví svazy spojeneckých bombardérů...

První a neúspěšný spojenecký nálet na rafinerii provedly wellingtony RAF při nočním náletu v noci z 21. na 22.7.1944.

Druhý nálet, provedený americkými bombardéry kolem poledne 24.8.1944 přinesl úspěch - byla poškozena rafinerie a navíc i pardubické letiště. Oba nálety přinesly ztráty na životech civilního obyvatelstva i značné materiální škody. Po náletu se musela SG 151 dočasně přesunout na záložní letiště.

V říjnu se v Pardubicích objevily Ju-88A-3 nebo A-4 z I. a II. Gruppe KG 30 "Adler", patřící pod velitelství IX.Fligerkorpsu (J) (IX.stíhací letecký sbor). Zbytky gruppe byly dislokovány v Grifhornu. Posléze byla I./KG30 přemístěna do Chrudimi, kde už byl štáb s Bf109G a II./KG 30 se stěhovala do Hradce Králové.
V listopadu do Pardubic přiletěla III./KG 30 vyzbrojena Bf109G, byla přeměněna na III./KG(J) 30. Společně s ní sloužila 3. Flughafenbetriebskompanie KG 30. III./KG(J) 30 zde měla vyčkat na přezbrojení na Me262, ke kterému nikdy nedošlo.

Poslední nálet na refinerii Fanto během druhé světové války přišel 28.12.1944. Americké bombardéry rafinerii těžce poškodily. Během náletu zničily doprovodné musatangy běhen hloubkových útoků 26 lokomotiv a 7 letadel na zemi. Útoky na lokomotivy prověhly převážně v okrese Chrudim a na Vysočině. Útoku hloubkařů se nevyhnulo ani chrudimské letiště.
A tak zatímco v červenci 1944 byla měsíční produkce asi 2.700 tun, po srpnovém bombardování se podařila obnovit výroba jen natolik, že v listopadu se vyrobilo 1.500 tun. Po prosincovém náletu bylo poškození refinerie už takové, že se až v březnu 1945 podařilo vyrobit méně než 1.000 tun.

V roce 1945 v Pardubicích působila škola Luftwaffe pro techniky (Luftwaffenschule für Betriebstechnik). Meteoslužby zajišťovala Wetterflugstelle 1228 s letouny He-111 a Junkersy W34, byla přímo podřízená Luftflottenkommandu 6.

V lednu 1945 zřídil Lw.Auffangstab Ost v Pardubicích shromažďovací středisko. Toto velitelství přímo podřízené OKL sídlilo v Duchcově. Mělo za úkol reorganizovat personál Luftwaffe vracející se z východní fronty.
Taktéž během ledna 1945 byla do Plzně přesunuta III./KG 30, společně s 3. Flughafenbetriebskompanií KG 30.
Do konce ledna opustila letiště i SG 151 (podle [2] až počátkem dubna).
21.1. u Pardubic v důsledku selhání motoru nouzově přistál Bf 109G-14 (W.Nr.464582) od II./KG(J)30 z Hradce Králové. Pilot nezraněn.

Během jarních měsíců vznikla na popud revolučního národního výboru v Pardubicích skupina prvorepublikových důstojníků - letců, která měla z úkol sledovat činnost německé armády na letišti. Velitelem této skupiny byl jmenován Albert Gloss.

Od 16.3. byla na letišti i část Verbindungsstaffel VIII. Fl. Korps (spojovací letka) s letouny Bf108, Fi-56C a He-111. Byla podřízena přímo VIII. Fl. Korps.
16.března 1945 odpoledne přistála na letišti v Pardubicích část I./JG 52. Přistáli omylem, směřovali na letiště v Chrudimi při přeletu z Weidengutu a Stephansdorfu ve Slezsku. Byl to např.Uffz. Weichtmann z 3./JG 52 s Bf109G-14 "žlutá 13", po zhruba deseti minutách v 16.55 vzlétl a dokončil přelet. JG 52 byla zařazena pod Luftwaffenkommando 8 s velitelstvím v Heřmanově Městci.

1.4.1945 byl ve 13.35 vyhlášen tzv. "malý poplach". Byla hlášena skupina letadel letících od Jindřichova Hradce směrem na sever. Ve 14.10 se nad pardubickým letištěm objevilo asi 20 mustangů. 7-8 z nich se oddělilo a začalo postřelovat letadla na letišti. Vzniklé škody nejsou známy.
Další letouny provedly útok na vlaky jedoucí po hlavní trati Praha - Pardubice - Česká Třebová.
Mezi drážními strážními domky č.258 a 259 v katastru obce Srnojedy byl napaden nákladní vlak č.6990 jedoucí z Pardubic do Prahy. Byla zničena lokomotiva, z jednoho cisternového vozu vytekl všechen benzín, poškozeno bylo několik dalších vozů. Strojvůdce Jan Buchníček a topič Ladislav Hůlka z České Třebové byli těžce popáleni párou. Průvodčí vlaku František Ratzinger z Česká Třebové a svobodník Pukwitz utrpěli poranění na hlavě, patrně způsobené při vyskakování z vlaku. Za deset minut po napadení vlaku dorazil z Pardubic záchranný vlak s lékařskou pomocí. Všichni výše uvedení zranění byli odvezeni do pardubické nemocnice. Po náletu na tento vlak se letouny rozdělily.
Většina letounů odletěla západním směrem, ale dva letouny se vydaly na východ, kde u Moravan napadly nákladní vlak č.6244. Strojvedoucí i topič byli smrtelně zranění.
Jiná skupina letounů napadla mezi Přeloučí a Lhotou osobní vlak č.2308. Při útoku zahynul topič a německý voják. Další dvě osoby byly těžce zraněny.
Dále byl přímo ve stanici Trnávka napaden vojenský vlak jedoucí z Kolína do Pardubic. Usmrceni byli dva vojáci, 4 byli těžce a 9 lehce zraněni. U obou vlaků byly vážně poškozeny lokomotivy.

V dubnu 1945 se na pardubické letiště uchýlila velká část SG 77.
Od 24.4. hledaly na letišti poslední úkryt Heinkely He-111H-6 a H-20 od I./KG4 Kampfgeschwader 4 "General Wever" pod vedením Hptm. Rolfa Rannersmanna (DKG). Ale pravděpodobně již 25.4. se přesunuly do Hradce Králové. Stab, I. a III./KG 4 podporovaly obklíčené německé jednotky na východní frontě doručováním zásob.
26.4.1945 nouzově u Pardubic přistál Me262A-2A od 1./KG(J) 54 "Totenkopf" pilotovaný Staffelkapitanem Oblt. Leopoldem Beckem po poškození flakem při útoku na kolony sovětů u Chotěbuzi.

Až do květnového povstání fungovalo pardubické letiště bez větších problémů. Omezení provozu byla způsobena především nedostatkem paliva a dále pak následky bombardování ze srpna roku 1944 a občasným vyhlášením leteckého poplachu.
Bojová činnost SG 77 pokračovala až do konce války, Fw-190F-8 zasáhly do květnového povstání v Praze.
Personál letiště začal s likvidací letiště až 8.5.1945. Několik vojáků objížděla stojánky letadel umístěných mimo vlastní obvod letiště a a vyhazovali letouny do vzduchu. Poté okupanti letiště opustili. Po jejich odchodu zůstalo letiště ve značně dezolátním stavu. Zbyla tu po nich spousta vraků letadel Bf109 a Fw190 rozmístěných po celém letišti i ve stojánkách mimo něj, v rohu letiště u tribuny dostihového závodiště zůstaly vraky několika desítek He-111, u Popkovic a u závodiště byly poškozené Ju-87 a na letišti zůstalo i několik kusů menších letadel, jako např. Fi-156.
Pod tribunami dostihového závodiště byly velké sklady trhavin a letecké munice. Před odchodem v nich byly umístěny nálože a propojeny do systému. Cesta k nim byla zaminována. Naštěstí to jeden z německých vojáků prozradil a pyrotechnik Tyc dokázal nástrahy odstranit. Přesto zahynul student Nechvátal z Pardubic.
Prvním spojeneckým letadlem, které po druhé světové válce přistálo na pardubickém letišti, byl 9.5.1945 průzkumný sovětský Polikarpov Po-2. Letištní plocha byla rozbitá a tak letoun musel přistát na vzdálenější straně letiště od letištních budov. Sovětský letec ale na letišti dlouho nezůstal a opět odletěl.
10.5.1945 přiletěla na letiště 1. eskadra 110. gardového leteckého Viselského pluku vyzbrojeného letouny Il-2 Sturmovik. Prvním pilotem pluku, který dosedl na plochu letiště byl gard. kpt. Petr Andrejevič Sibirkin (pozn. od 11.5.1965 čestným občanem Pardubic).

Ještě 12.5.1945 přistál pro nedostatek paliva německý dvouplošník v prostoru Haldy za Vrtálnou. Posádka utekla, typ není znám, šlo o letoun se žlutým pásem vpředu a imatrikulací obsahující písmena EH. Během druhé světové války je tedy v Pardubicích (nejen na letišti) doložen výskyt těchto vojenských jednotek: