Druhý článek věnující se Východočeskému aeroklubu Pardubice popisuje krátký úsek jeho
poválečného působení na letišti před tím, než se letiště Pardubice stalo pouze vojenským.
V roce 1945 byl ustanoven Český národní aeroklub, jehož členem se VAP stal. V Přelouči
vznikla odbočka ČNA vybavená kluzákem Skaut. V Pardubicích se do řad klubu vracejí staří
členové, včetně příslušníků RAF (Postřehovský, Procházka).
Problémy bylo zničení hangáru na letišti a to, že letecká technika aeroklubu byla vesmes
zničena, až na starý kluzák Zögling, který byl za války uschován v rosickém cukrovaru. Byl
zprovozněn v září 1945 a do vzduchu se dostával pomocí gumového lana.
Oficiálně byla letecká činnost obnovena 14.4.1946 s novým kluzákem ŠK-38 Komár. Aeroklub
dostal 3 americké hornoplošníky Piper L-4 Cub a během léta 1946 se letový park rozšířil
ještě o další 2 kluzáky Grünau Baby Gb IIb a větroň Jeřáb II.
Na jaře 1947 se podařilo získat další dva Pipery a Zlín Z-281. O letiště projevila zájem
armáda, aeroklub se musel přestěhovat na popkovickou stranu letiště.
Začala fungovat Česká letecká škola VAP řízená Aeroklubem republiky Československé, který
nahradil Český národní aeroklub.
Koncem roku byl opraven a zprovozněn bývalý hangár MLL.
K již relativně širokému letovému parku přibyly letouny Praga E-114 a kluzák Z-24 Krajánek.
14.9.1947 VAP uspořádal letecký den, kde se mimo vystoupení členů aeroklubu prezentovala i armáda.
V roce 1948 po převratu bylo sportovní létání omezeno mnoha zákazy. Podařilo se ještě získat
letoun C-104 a N1C Sokol. ARČ byl nahrazen Československým svazem lidového letectví.
V roce 1950 padlo rozhodnutí učinit z pardubického letiště čistě vojenskou záležitost a VAP
tak musel v Pardubicích činnost ukončit. Motorové létání se načas přesunulo do Přelouče a
plachtaři na letiště do Podhořan. Tím aktivity VAP na pardubickém letišti definitivně skončily...
