Dne 24.8.1944 byl podniknut největší nálet na Pardubice během druhé světové války. Z italských základen se nad Pardubice vydaly bombardéry a stíhači 15. letecké armády. Cílem byla dvě města v Protektorátu - Pardubice (rafinerie Fanto a pardubické letiště) a Kolín (Vacuum Oil A.G. Kolín).

V létě roku 1944 podnikala 15.USAAF nálety na cíle v Evropě ze svých základen v Itálii.
Ráno 24.8.1944 odstartovaly tři silné svazy dohromady s více než 400 bombardovacími letouny a 300 stíhacími letouny 306.FW .

První svaz tvořilo 118 letounů (z toho 4 záložní) B-24 Liberator od 304.BW. Cílem tohoto svazu byla rafinerie Vacuum Oil A.G. Kolín, plánovaný čas útoku 11.50.
Druhý svaz tvořilo 121 letounů (z toho 4 záložní) B-24 Liberator od 55.BW (z 485., 464. a 165. BG z letiště Venosa). Cílem tohoto svazu byla rafinerie Fanto, plánovaný čas útoku 12.00. Krytí bombardérům dělali stíhači od 52. (28x P-51 Mustang) a 14. FG (44 P-38 Lightning).
Ve třetím svazu bylo 167 letounů (z toho 3 záložní) B-17F a G Flying Fortress 5.BW ( z 2, 97, 99, 301, 463, 483 BG) se stíhacím krytím 68 P-51 332.FG a 43 P-38 1.FG. Cílem tohoto svazu bylo letiště Pardubice, plánovaný čas útoku 12.10.

Společné krytí svazům dělalo ještě 53 P-51 325.FG.

Dále se náletu účastnily 2 ( +1 náhradní) P-38 Droop-Snoop z 306.FW, které měly funkci značkařů, a 1 (+1 náhradní) P-38 od 154.MeSq (MeteoSquadron) se speciálními úkoly.

V pumovnicích bombardérů byl různorodý "náklad": pumy 500 lb RDX (tříštivé), 100 lb GP (s pozdním zapalováním), 20lb Frans (střepinové), dýmové pumy (signální), Windows kartony, a kartony s letáky.

Dalších 189 liberátorů od 47. a 49.BW odstartovalo proti cílům v italské Ferraře, maďarském Segedínu a jugoslávských Vinkovcích - tento nálet měl za úkol vylákat do vzduchu říšskou a maďarskou PVO, což se podařilo. V okamžiku průletu výše popsaných tří svazů nad Rakouskem bylo zrovna letounům PVO doplňováno palivo a munice před dalším vzletem.

Jen jedna skupina PVO vystartovala ze základny v Protektorátu - Me-410A-1 od II/JG76 z Prahy - Ruzyně, ostatní PVO startovala ze základen v Německu, nebo Rakousku. Ve 12.17 (podle [3]) došlo k prvnímu kontaktu německých stíhačů s bombardovacím svazem a jeho stíhacím doprovodem v prostoru mezi Chrudimí a Pardubicemi.

Ve 12.17. svrhly značkovací lightningy střemhlavým letem dvě 500lb pumy na jednu z nádrží v rafinerii, čímž vytvořily bod pro zaměření pro ostatní. Za nimi se nad rafinerii přesunuly jednotlivé skupiny bombardérů v různých výškách.

Nejprve ve 12.19 485. BG z výšky 6.400m, zasáhla cíl nákladem 67,1t bomb. Po ní ve 12.20 464.BG z výšky 6.700m nákladem bomb o váze 62,5t zasáhla nejen rafinerii, ale i část Svítkova. Jako poslední odbombardovala rafinerii ve 12.21 165.BG z výšky 7.000m, 72,25t bomb zasáhlo rafinerii, dále trať Rosice - Chrudim a dokonce i nádraží v Rosicích nad Labem (4x 500lb).

Při náletu byl navíc poškozen pardubický cukrovar a staré nádraží z let 1905-1908. Byla zničena hlavní budova, krytá nástupiště, provozní budovy, 9 kolejišť a mnoho železniční techniky. Bomby které skupiny to způsobily se mi nepodařilo zjistit.

Rozsah poškození cukrovaru byl takový, že se v něm do konce války nepodařilo obnovit provoz. Po válce byl srovnán se zemí a na jeho místě postaveno nové nádraží.

Ve 12.19, v době, kdy 485.BG nalétávala na rafinerii, palubní střelci liberatorů hlásili přítomnost 30-40 Bf-109 a Fw-190 a 10-15 Bf-110 a Me-410. Německé letouny vypálily raketové střely a zahájily i palbu z palubních zbraní. Došlo k poškození několika bombardovacích letadel, ale sestřelit se pilotům Luftwaffe nepodařilo žádné, byli odraženi střelbou palubních střelců a stíhacím doprovodem včetně mustangů od 332.FG, které ovšem měly za úkol doprovázet především B-17. Zřejmě bylo vydáno některým pilotům této jednotky (známí Tuskegee Airmen - černošská jednotka, která za dobu působení ve WWII údajně nepřišla o jediný doprovázený bombardér) povolení "k volnému lovu".

Sedm minut poté, co odletěly poslední bombardéry z prostoru rafinerie zahájily B-17F a G nálet na letiště. Bombardéry v časovém rozmezí od 12.29 do 12.33, roztažené v šesti vlnách v rozmezí výšek od 6.400, do 7.500m svrhly celkem téměř 381 t bomb. Jednotlivé BG měly v pumovnicích následující: 2.BG 1026x 100lb, 97.BG 6056x 20lb střepinových a 99., 301., 463. a 483.BG nesly náklad 500lb bomb.

V průběhu náletu na 5.BW zaútočily jen 3 Fw-190 od II/JG300 nebo IV/JG3, ale opět je stíhací doprovod 38x P-38 od 1.FG ze základny Salsola a 52x P-51 od 332.FG z Ramitelli odehnal. Palubní střelci z 2.BG nárokovali sestřel jednoho letounu Luftwaffe.

Letiště bylo silně poškozeno, o tom není pochyb. Ovšem rozsah poškození a počet zničených strojů Luftwaffe se různí.
Byly zničeny hangáry, nejméně dva a nejvíce čtyři. Zničen byl sklad paliva, tankovací nádrže na 10.000 l benzínu, štábní budova, dílny na západním okraji letiště, ubytovací prostory. Velmi byla poškozena letištní plocha, nejen vzletová a přistávací dráha, ale veškeré komunikace byly poničeny krátery a všudypřítomné střepiny z bomb způsobovaly prosekávání pneumatik letounů ještě v poválečné době.
Na zemi bylo zničeno nejméně 9ks letounů Fw190 a 4ks Bf-108 Taifun náležících do stavu III/SG151, ale některé zdroje uvádějí celkové množství zničených Fw mnohem vyšší (18 v hangárech a 5 mimo). Což ovšem nemusí být špatný údaj, protože v této době se na letišti přeškoloval personál bitevní skupiny I/SG3 z letounů Ju-87 na bitevní verze Fw190, zejména F-8.

VPD se podařilo zprovoznit do šesti dnů, ale ať už z důvodů nerovnosti terénu po opravách, nebo z důvodů střepin docházelo ještě na podzim k častým nehodám letounů. Na dobu oprav se letouny III/SG151 přesunuly na Moravu (určitě Vyškov, možná i jinam, víc jsem zatím nezjistil).

V okolí letiště sice bylo postavení dvou baterií PL kanónů, ale ty zůstaly nepoužity. Obrana letiště tak zůstala jen na stíhačích Luftwaffe a několika velkorážných kulometech z oblasti letiště. Další Fw-190 z Pardubic do boje nezasáhly, unikaly přízemním letem. P-38 je honily v okolí Choltic Jeden Fw-190 sestřelil poručík McGee na P-51 od 332.FG při vybírání střemhlavého letu po hloubkovém náletu na vojenský vlak v prostoru mezi cukrovarem a starým nádražím (to, že je autorem sestřelu McGee uvádí více českých zdrojů, ale v oficiálních statistikách Tuskegee Airmen o tom není ani zmínky, na zdvořilý dotaz na jejich ústředí v USA jsem dodnes nedostal odpověď). Další sestřelen nad Starými Jesenčany. Pravděpodobně šlo o Fw-190F-8 od III/SG151. Ze záznamů Luftwaffe vyplývá tento den ztráta dvou těchto letounů, jeden z nich (W.Nr.580902, imatrikulace snad L+J) pilotoval Fhr.Benito Nagel a dopadl v blízkosti Dražkovic, druhý z letounů dopadl mezi obcemi Dražkovice a Staré Jesenčany.

Jak už to při takovýchto náletech bývalo, pumy nedopadaly jen na průmyslové a vojenské objekty, ale ničily i přilehlé části města a okolní obce. Podle některých zdrojů mělo být zasaženo až 13 přilehlých obcí, což mi při pohledu na mapu připadá poněkud nadsazené. Bylo zničeno 83 domů a dalších 693 poškozeno. Nálet si vyžádal nejméně 213 obětí (včetně 19 německých vojáků na letišti), 286 raněných (z toho 110 vojáků), další 3 osoby zůstaly nezvěstné a zřejmě až 1406 lidí zůstalo bez přístřeší a mimo výše zmíněných částí Pardubic byly násladky nejhorší v přilehlých obcích Popkovice, Svítkov a Staré Jesenčany.

Po náletu zůstalo mezi troskami mnoho nevybuchlých bomb - nejméně 49ks 500lb a 45ks 20lb bomb. Ty byly 25.8.1944 zneškodněny speciálním trhacím komandem. Ovšem nevybuchlé bomby jsou nacházeny dodnes, víceméně při jakýchkoliv větších zemních pracích v areálu Parama. Na leteckých záběrech (třeba mapy.cz) jsou ještě vidět krátery po cca 6 bombách v prostoru mezi Labem a motokárovým závodištěm.

V okolí Pardubic a Chrudimi bylo nalezeno nejméně 14 přídavných nádrží z amerických stíhaček.

Mezi 12.30 a 12.45h, v prostoru od Pardubic až k Dolnímu Dvořišti američtí stíhači nárokovali celkem deset jistých sestřelů bez ztráty jediného letadla. Jenže vše se změnilo, když bombardéry dosáhly prostoru u Jindřichova Hradce, ale to už je historie mimo rozsah tohoto webu…

Poslední aktualizace: