Asi první kontakt s létajícím aparátem měli občané Pardubic 13.8.1891. Toho dne se nad Pardubicemi objevil balón "Victor Hugo" Francouzů Godarda a Surcoufa. Odlétali z pražského výstaviště, kde zrovna probíhala Jubilejní výstava. Z Prahy odstartovali okolo šesté hodiny odpolední. Večer přistáli u Pardubiček, kde se jim podařilo zachytit přistávací kotvu na svahu. Jejich příletem žilo celé město. Lidé pozorovali jejich nízký průlet nad městem. Vzduchoplavci byli nadšeně vítáni, proslov měl starosta města, slavnostní hudba vyhrávala a pro vzduchoplavce byl připraven i večírek v hotelu Střebský. Den nato byli pozváni na hon a až poté odcestovali vlakem zpět do Prahy.
Mezi pardubickými, kteří se účastnili všech těchto oslav byl i baron Artur Kraus, známý to pardubický propagátor všeho nového, mecenáš lidové hvězdárny, jeden z prvních pardubických tenistů, cyklistů, motocyklistů a později i velký letecký nadšenec.

Koncem srpna se dvojice Kašpar – Čihák poprvé pokoušela létat na letounu vlastní konstrukce (drak i motor). Pokusy se konaly za jasných nocí nebo brzo po ránu.
Důvodem pro tuto nezvyklou dobu pro létáni bylo hlavně to, že letiště bylo na cvičišti C. a K. armády a když zrovna armáda necvičila, pásly se na něm krávy. Prý se také obávali posměchu přihlížejících lidí, kteří je měli za blázny.

Provoz na pardubickém letišti stoupal. Vše bylo pod dohledem Avaiatického družstva, největší pozornost opět přitahovaly produkce Ing. Kašpara a později i E. Čiháka. V provozu již bylo pět hangárů. Musela být požádána o asistenci městská stráž, aby nedocházelo k nehodám a úrazům neukázněných přihlížejících. Mimo výše uvedené pardubické aviatiky zde létali i např. Barthel z Třeboně, Očenášek z Prahy a snad i B. Laglerová, první česká aviatička.
Na konci května 1913 došlo k nouzovému přistání rakouského vojenského letounu typu "Lohner" u Starých Čívic. Pilotem byl tehdy jediný český vojenský pilot v RU armádě, nadporučík Rudolf Holeka. Na místo přistání se dostavili někteří členové družstva (např. Ing. Kašpar, Čihák, baron Kraus..), letadlo bylo dopraveno na letiště, opraveno a posléze využito k několika "vyhlídkovým" letům nad Pardubicemi a pořízení prvních leteckých snímků Pardubic.

Podmínky pro létání v Pardubicích byly ideální. V srpnu 1914 bylo plánováno, že zde budou Janem Staštíkem prováděny prototypu dvoumotorového bombardovacího letadla Dreadnought No.1. Těmto plánům ovšem zabránilo vypuknutí první světové války. Začátek první světové války můžeme považovat za konec doby aviatiků – průkopníků na pardubickém letišti. Letadla pánů Kašpara a Čiháka byla zabavena. I když Aviatické družstvo po celou dobu války existovalo, nevyvíjelo žádnou činnost. Navíc i muži, kteří by se mohli aviatikou „bavit“, bývali povoláni do služby R+U armády.
V průběhu války navíc v místě vojenského cvičiště, používaného jako letiště, vyrostla C. a K. karanténní stanice v Pardubicích, známá jako válečná nemocnice, lidmi řečená „karanténa“. A tak pardubičtí aviatici přišli nakonec nejen o svá letadla, ale i o své letiště.

V pondělí 13.1.1919 přiletěl do Pardubic z Prahy dvoumístný letoun, snad Brandenburg C.I, pilotovaný Klementem Adamcem. Ještě téhož dne kolem 13 hodiny odletěl nad Chrudim, kde rozhazoval letáky zvoucí na věneček pořádaný leteckou setninou v Pardubicích, který byl pořádán ve prospěch pozůstalých po padlých českých legionářích. Tato reklamní akce měla údajně značný úspěch.
V roce 1919 byla z Prahy přidělena vojenská Letecká setnina. Byla podřízena Leteckému oddílu 3. V Pardubicích ale už neexistovalo předválečné letiště a ani jiná vhodná plocha nebyla pro potřeby letiště upravena. Fungování Letecké setniny to ovšem nevadilo, protože neměla přidělena žádná letadla. Velitelem v době přeložení setniny byl kapitán vzduchoplavectva Robert Ellner.
Po válce byla činnost Aviatického družstva i nadále poněkud utlumena a největším propagátorem aviatiky se v tomto období stal SK Pardubice. Na začátku října 1919 v Bohdanči uspořádal leteckou produkci, na níž létal pilot Šimáček na Spadu 3. V listopadu byla tato produkce opakována. Pro nepřízeň počasí byl zrušen přílet jednoho z letadel z Prahy, dorazilo i málo diváků.
K poslednímu dni v roce byla Letecká setnina v Pardubicích zrušena.

V roce 1920 byla SK Pardubice pořádána přednáška o moderním letectví (přednášel pardubákům již známý pilot Šimáček) v sále hotelu Veselka. Zájem o tuto přednášku byl velký, sál byl zcela zaplněn.

V roce 1926 byla v Pardubicích ustavena odbočka Masarykovy letecké ligy. Nějaký větší letecký provoz se ale v Pardubicích nekonal, protože letiště bylo opět na vojenských pozemcích – plochu využíval jako cvičiště pardubický Železniční pluk 1.
10.10.1926 zemřel pilot četař F.Fiedler při letecké katastrofě při propagačních letech na závěr ustanovující valné hromady MLL.

15.12.1929 byl založen východočeský aeroklub MLL pořádala na letišti v Bohdanči velký letecký den s mimořádně příznivou návštěvou diváků. Na podzim plánovaný I.memoriál Ing.Jana Kašpara musel být pro nepřízeň počasí zrušen.

Bylo vybráno místo pro nové letiště pardubických letců. Šlo o parcely v katastru obce Popkovice, u Kamenného dvora. Parcely byly vykoupeny a začalo řízení o realizaci letiště v tomto prostoru.

3.5.1932 došlo k slavnostnímu otevření letiště v Popkovicích.

V roce 1934 se letecký den nekonal.

V květnu se konal Kašparův den jako vzpomínková akce na pardubického rodáka a zároveň bylo provedeno vyřazení nových pilotů a křest nových letadel VAP. Akce účastnil i E. Čihák Ve dnech 21.-24.8.1936 probíhalo ve východních Čechách největší vojenské cvičení v historii prvorepublikové armády. Cvičení se osobně účastnil i prezident Beneš (byl ubytován v Pardubicích), byli tu pozorovatelé ze spojeneckých armád Malé dohody - Jugoslávie a Rumunska, dále pak pozorovatelé ze SSSR a Francie. Celkem se cvičení účastnilo přes 102 tisíce mužů.
V pondělí 24.8. byly manévry skončeny na hradě Lichnici, kde bylo ředitelství cvičení.
25.8.1936 vítězná modrá strana provedla na pardubickém letišti přehlídku za účasti prezidenta Beneše. Byly to jednotky II. sboru a 2. jezdecké brigády sestávajícíc z 773 důstojníků, 134 rotmistrů, 14270 mužů, 70 děl, 24 tanků a 72 letadel.

V roce 1937 byl dokončen nový hangár VAP s rozsáhlým provozním zázemím. Nepříznivé počasí omezilo letecký den k zahájení provozu hangáru, nekonal se ani další ročník Memoriálu Ing.Kašpara. Ale přesto měl letecký den vysokou úroveň, dorazilo mnoho diváků a z celeého leteckého dne existuje filmový záznam.
Tento rok byl významný i z hlediska vojenské historie letiště – od tohoto roku byla na letišti dislokována nastálo vojenská jednotka – III. peruť Leteckého pluku 4.

V roce 1938 se přihlásilo velké množství nových zájemců o létání do řad VAP, ale to je asi tak všechno dobré, co se dá o tomto roce říct.
V září Díky Mnichovské krizi musel být zrušen letecký den, letiště bylo plné vojáků, kopaly se zákopy a budovalo se polní opevnění letiště. Civilní letový provoz byl omezen.

V září roku 1938 fungovala v Pardubicích hlásná služba čs. protiletadlové obrany. Měla označení SH „E“ a byla jedním z podúseků ústředního stanoviště hlásné služby ÚHS „A“ v Praze pro 1. armádu v Čechách.

Po březnové okupaci se na letiště nastěhovala Luftwaffe, čs. armáda byla rozpuštěna. Činnost MLL a VAP byla zastavena, jejich letadla byla zabavena okupanty. Tím končí tato kapitola existence pardubického letiště - kapitolu další psala okupace.

Poslední aktualizace: