"V létě 2000 už jsem to měl za nejmíň. Aby si naši mladý užili aspoň trochu v létě dovolenou, měli jsme jako staří jednu službu a jednu hotovost týdně, narozdíl od jiných letek, kde staří už měli úplný klid. 1.8.2000 jsem měl zrovna "spacák" (pozn. hotovost pro výjezd ke spadlému letounu, vyhledávání pilota, hlídání trosek atp.). Kluci odešli na vycházky a my, co jsme museli zůstat, jsme se bavili různě. Někdo čutal do balónu před letkou, někdo spal a já jsem si povídal s pomocníkem DR.
Mohlo to být asi tak půl hodiny před večeří, když zazvonil telefon, že devéťák vyhlásil "spacák". Nebylo to nic divného, občas se takhle prověřovala přítomnost hotovostí, jestli si někdo neodskočil na jedno "K šimlovi". Tak jsem si vzal blůzu, přes rameno spacák a vyrazil jsem před štáb. Tam už to hučelo jak ve včelím úlu. Myslím, že měla službu nějaká vojanda, která nám řekla, že to není žádná sranda, ale opravdu ostrý spacák a že máme okamžitě jít zpátky na barák a vzít si velkou polní s věcma na sebe, protože tohle je ostrý spacák, protože se 1.TL nevrátil jeden delfínek. A že asi strávíme minimálně noc venku.
Spěchal jsem zpátky, naházel jsem do velké polní spacák, kongo s vložkou na noc a sbalil jsem i patku chleba ze stolu, který už nebyl nejčerstvější. Čekali jsme asi další 3/4 hodiny, nevím už přesně, než se potvrdilo, že letoun opravdu spadnul, mělo to být kousek za Chrudimí. Nikdo prý neviděl padák, letadlo po dopadu hořelo.
Pak jsme konečně vyjeli na korbě 815ky. Na místo jsme dorazili asi za půl hodiny, nevím přesně. Nálada nebyla nic moc, rozebíralo se co je s pilotem. Po příjezdu jsme hned vyskákali z auta a koukali jsme, co se vlastně děje. Uprostřed pole s obilím byl černý flek, který vypálil požár zapálený asi zpřetrhanými dráty. S tímhle polem sousedilo pole s kukuřicí, ze kterého čouhal vršek nástavby hasičské tatry. Kousek stranou od silnice stála sanitka a auto VPéček.
Od místa dopadu se k nám blížil nějaký VZP v klasickém modrošedivém "krtkovi" a blůze. Co měl za hodnost si už nepamatuju. Ten nám řekl, že pilot zůstal v letadle. V tu chvíli bylo absolutní ticho. Pak nás rozdělili do dvou skupin a rotestavěli nás tak, abychom ohraničili celé pole s kukuřicí tak, abychom jeden na druhého viděli. A hlídali jsme, aby si nějaký chytrák nepřišel pro suvenýr, aby se neztratila žádná z trosek, která by snad mohla pomoci objasnit příčinu pádu. Začaly se šířit fámy o pilotovi a o tom, co se vlastně stalo. Že to byl někdo z genštábu, že tady blízko má chalupu a že se letěl předvádět a nevyšlo mu to.
Neměl jsem přehled, z mého místa nebylo vidět, co se v kukuřici děje. Takže nevím, jestli dorazila hned nějaká komise, nebo kdy pilota odvezli. Jen se šířilo, že snad jeho tělo nese stopy požáru a je pořád přikurtovaný v sedačce a musel přijít zbrojíř zajistit sedačku i s ostatky pilota (pozn. aby se při manipulaci neodpálila pyropatrona a sedačka se nevystřelila), že to vypadá strašně a tak.
Postupem času jsem sežvýkal patku chleba. Měli jsme žízeň, ta trocha vody, co jsme s sebou měli byla hned pryč, protože jsme se dělili s těma, co si ji s sebou nevzali. Začalo se stmívat, postával jsem nedaleko jednoho stavení v poli. Bylo tam pár baráčků u sebe. Místní nám dali vodu, to bylo fajn. Když se úplně setmělo, začal se řetězovou poštou šířit informace, že sem jede auto s gulášem. Kolem půlnoci jsme se dočkali, na střídačku jsme se najedli a potom měli napůl každý asi dvě hodiny na to, abychom se vyspali. Dvě hodiny byly akorát tak na rozespání, nic moc. Když se rozednilo, začaly se šířit další fámy. Než se k nám nějaká zpráva dostala, tak stejně asi stokrát změnila podobu.
Pak dorazila auta s dalšíma klukama z letiště. Zatímco my jsme nadále hlídali kraj pole, oni šli dělat rojnici do kukuřice a hledat případné trosky. Pokud vím, jeden z nich našel UTONa, ale prý nebyl pilotův, ale ztratit ho měl někdo z VZP, co tam byli s námi. Před polednem nás, co jsme tam byli přes noc, naházeli do autobusu a jeli jsme na letiště na oběd. Všichni VZP co jsme potkali, i z jiných letek než technických, si pro dnešek odpustili rýpání a srandičky, co si jidy užívali. Tak nějak se držel smutek.
Kamarád z TL mi říkal, že když jeden nový záklaďák předtím v lednu před nějakým technikem utrousil, že nemusí to éro tak leštit, že mu stejně spadne, tak mu ten technik chtěl (jinak zcela normální slušný člověk, který se uměl nad blbýma kecama záklaďáků povznést) na férovku na místě a okamžitě rozbít hubu, že ho pomalu museli ostatní držet. Tenkrát jsme nad tím kroutili hlavou, že ten záklaďák je sice naprostý debil, ale že se technik asi špatně vyspal. Dneska se mu už nedivím..."